Slovy amerického filosofa George Santayany „Ti, kdo si nepamatují svou minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat“ uvedl Jan Tomášek z Muzea Vysočiny v Pelhřimově svou přednášku v rámci středeční debaty v pelhřimovském divadle. Ta se konala k 70. výročí ukončení 2. světové války a byla zaměřena na události května 1945 na Pelhřimovsku. Poučit se o nedávné historii regionu, jejíž součástí jsou bohužel tragické události jako například vypálení Leskovic, přišlo na půl druhé stovky posluchačů.
Kolem kulatého stolu na pódiu zasedl kromě Jana Tomáška badatel Václav Kameník a ředitel Státního okresního archivu Pelhřimov Zdeněk Martínek, diskuzi moderovala Miroslava Kvášová z pelhřimovského muzea.
Poznámky z přednášky
Kromě dobových fotografií návštěvníci besedy zhlédli také unikátní digitalizované kamerové záběry zachycující vítání osvoboditelů na pelhřimovském náměstí. Jejich natočení však předcházela těžká doba poznamenaná strachem i kolaborantstvím, v níž jen někteří nalezli odvahu bojovat. Statečnost je spjata například se jmény František Marek a Josef Rybníkář, kteří byli během války popraveni.
Posluchači debaty ovšem blíže poznali také „druhou stranu“, především německého důstojníka SS Waltera Haucka, který inicioval masakr v Leskovicích. V posledních dnech války, kdy začali německé jednotky ustupovat, probudil revoluční národní výbor u leskovických obyvatel odhodlání postavit se nepřátelům, a tak začali vojáky odzbrojovat. Na rozkaz Waltera Haucka následovala 5. a 6. května krvavá pomsta. Jak bylo během debaty zmíněno, nejhůře vypálení Leskovic odnesly rodiny Pavlů a Vaverkova. Z druhé jmenované také pocházela nejmladší oběť masakru, jejich 14letý (podle jiných zdrojů 13letý) syn. Vypálen byl 9. května také Lejčkov na Táborsku. V obou obcích přišlo o život více než dvacet lidí.
Smrt se nevyhnula ani Miroslavu Kolářovi, synu cukráře, jenž byl 8. května zastřelen v Pelhřimově během průjezdu Waltera Haucka městem.
Další tragická událost závěru války následovala den nato. Po městě se rozšířili zprávy, že mezi Rynárcem a Zajíčkovem bojují partyzáni s příslušníky SS. Dvě auta s ozbrojenými mladými hochy vyjela osvoboditelům na pomoc. Na pelhřimovském nádraží v tu dobu stál obrněný vlak wehrmachtu. Když z jednoho z kolem projíždějících aut zazněl ať už zamýšlený, či neúmyslný výstřel, vojáci auto zastavili a 13 lidí včetně jednoho náhodného kolemjdoucího postříleli. Přežil pouze pozdější primář pelhřimovského ARO Josef Kubík a Josef Rybníkář ml., syn výše zmiňovaného popraveného Josefa Rybníkáře.
Mladé životy tedy měli v tomto případě na svědomí vojáci wehrmachtu, jinde se přitom zachovali opačně, a v Humpolci nebo v Leskovicích pomáhali dokonce pacifikovat jednotky SS.
Během středečního podvečera padlo také několik dotazů z publika, některé části diskuze zachycuje záznam níže. Mimo nahrávku mluvil Jan Tomášek také například o nejznámějších případech na hrdle potrestaných kolaborantů jako byli udavač z Horní Cerekve František Policar a matka s dcerou Hejlovy.
Slavnostní večer v pelhřimovském divadle završilo vystoupení pěveckého sboru Záboj.
Vysočina plná novinek a aktuálních informací