Na konci 30. let již bylo elektrifikováno 70 procent všech obcí a k elektřině tak mělo přístup 90 procent obyvatel, a to i přes hlubokou celosvětovou hospodářskou krizi (1929 – 1936), která brzdila ještě rychlejší postup elektrizace zejména v chudších oblastech a na venkově.

Většina elektřiny byla i ve třicátých letech nadále spotřebovávána pro osvětlení a elektrifikace se rozvíjela podle potřeb tehdejšího průmyslu. Zavedení elektřiny do obce znamenalo obrovskou událost, která si žádala velkou oslavu.  

Jak se elektrifikace rozvíjela, začal se řešit přenos vytvořené energie - tedy přenosová soustava. Společně se zvětšováním rozsahu sítí vznikla potřeba sítě monitorovat a nějakým způsobem je řídit. V roce 1924 byl v Brně zprovozněn první dispečink – v té době pojmenovaný jako rozdělovací služba.

Pokračující elektrizace byla přerušena začátkem II. světové války. Byly vybudovány další velké elektrárny - Oslavany, Třebonice, Poříčí I., Mydlovary, Kolín, Andělská hora u Liberce, Brno - Špitálka. Většina z nich již neexistuje nebo po přestavbě slouží jako teplárny.